Ráno nás budí křik racků. Sedávají na střechách a poletují mezi domy, v parcích, na pobřeží i u řeky. Jsou obrovští, mnohem větší, než jsem viděla kdekoli jinde, a rozpětí jejich křídel vzbuzuje údiv.
Je světlo. Po celý den a v podstatě i po celou noc. I o půlnoci má obloha pořád modrou barvu, protože přes léto se tu nikdy úplně nesetmí. Žádné sametově černé nebe poseté hvězdami jako u nás. Vítejte ve Skandinávii.
Město z cihlových domů. Tmavě rudé i šedé, s arkýři a věžičkami, obřadné a elegantní. Některé domy mají omítku a dřevěné hrázdění a jsou jaksi roztomile přikrčené, jiné se majestátně tyčí do výše. Po ulicích chodí volným tempem blonďatí obyvatelé a vypadají velmi klidně. Život jako by tu probíhal beze spěchu, město ožívá až kolem desáté dopolední, kdy otevírají obchody, a večery bývají rovněž klidné. S výjimkou pátku, protože tady se na každém večírku zpívá. Společně a nahlas.
Moře. Přívětivě hučí a jemně se vlní, nesrovnatelné s prudkostí oceánu, čisté a chladné. Na plážích kvetou začátkem července šípkové růže a za nimi se rozprostírají sytě zelené bukové a dubové lesy. Prší tu skoro každý den, o vláhu není nouze.
Lidé, pro které má moje jméno zase jednou jen dvě slabiky, z nichž je přízvučná ta druhá. Srdečné objetí, zářící oči, záchvaty smíchu a debaty, které by mohly trvat donekonečna. Vzpomínky na Austrálii, lingvistika, dánština, sny v angličtině a čeština jako bezpečná chaloupka, do které se lze schovat úplně přede všemi.
Bezové květy, lékořice a žitný chléb; hygge a skandinávská minimalistická estetika; Vegemite a náušnice s eukalyptovými listy. Věru zvláštní kulturní směs a věru nezapomenutelný týden. Stále se učím pouštět a nechat jít, tentokrát mám ovšem mnohé ku pomoci. Tohle není konec. Zase se brzy uvidíme.
Toz zvlastni zeme
,Mimochodrm rize svtaskala, rostouci manoha mostech i u nas, je moc zajimava kvetima…Ovs, doba hipiku v Damsku uz kr pryc, zasozna, ze za par let se bude jezdit k mori tam na sever..
Nevím, nevím, jestli se za pár let bude jezdit k moři na sever. To by Čechům musela poměrně významně stoupnout životní úroveň, protože tamní ceny jsou sice nominálně poměrně podobné jako ty naše, akorát dánská koruna je pro nás 3,50 😀
Pro letni cesty na sever mam tip s mnohem lepsim smennym kurzem: Pobalti. Minuly rok se nam hrozne libilo v Estonsku a nakladove to neni takova zatez jako Skandinavie. I letosni Balt byl fajn. Zatimco se prazim v prazskych 31 st., ani by se mi ted uz k jiznim morim nejak zvlast nechtelo – tam je to naopak skvele v zime. Dansko zni a vypada skvele!
To zní jako skvělý tip! Pobaltí už mám v merku poměrně dlouho a co ti budu povídat, současné místní teploty ho činí skutečně velmi přitažlivým.
Jojo, až budu jednou bohatá, viděla bych jeden z estonských ostrůvků jako ideální místo pro letní rezidenci:))
Ta sytě zelená i v létě, to by mě lákalo, zvlášť v období, kdy u nás panují letní vedra.
Ano, příjezd do místních tropů byl poměrně značný teplotní a nakonec i barevný šok. Když jsme odjížděli, bylo dvacet stupňů a lilo jako z konve. Nebyl to zrovna den jako malovaný, ale kdyby právě takhle mělo být třeba rovnou zítra, vůbec bych si nestěžovala.
Racci. Slyšet je vždy ve mně vyvolává takový zvláštní klid.
Mám je spojené s dovolenými a hezkými vzpomínkami, takže ve mně taky 🙂
Hmm, ta růže na pobřeží – podle světlých, rýhovaných listů a výrazné barvy květů – by mohla být růže svraskalá. Z jejích velkých, masitých šípků se prý dělá vynikající džem. 🙂
No teda, jsi fakt dobrá! Šípky měla ta růže obrovské, tvarem nám připomínaly rajčata. A jelikož byla celkem všude k dostání šípková marmeláda… inu, klobouk dolů! 🙂
Tak tohle musela být opravdu parádní cesta.
Ráda jsem se podívala na reportáž ze severu.
Přeji příjemné letní dny, Marie Veroniko. Helena
Byla 🙂 Děkuji a nápodobně!
Aspoň nahlédnout za hranice horkých dnů. Svět je malý, letos byl synovec s rodinou v Norsku a byli okouzlení. Jeli po vlastní ose a pojedou zase, až nadejde čas dovolených. Tam prý člověk vypne, ani se nemusí snažit. A příroda – jaký rozdíl mezi tam a teď u nás :-)))
Ach, Norsko! Tam jsem byla před lety a to je pořádná divočina. Oproti tomu je Dánsko vlastně pořád velmi krotká střední Evropa 🙂
Na můj vkus je země prince Hamleta trochu moc placatá a málo lesnatá. Ale zase je blíž než ty dramatické fjordy.
Potvrzuji, placatá je skutečně hodně. Dramatické názvy kopců, co měly sto padesát metrů nad mořem, v nás vyvolávaly hotové záchvaty veselí 🙂
Jé, racci, ti milí uřvaní ptáci, co nám v Helsinkách kradli ryby z talíře. 😀
Jo, to zní přesně jako racci 😀
Takže další australské setkání proběhlo? To je krásné, že jste si našli cestu. Severní moře má svoje kouzlo, táhne mě jako magnet. Divoká krajina Skotska i poklidný Balt… Ač léto, člověk si najednou váží každého půldne, kdy neprší a je pěkně. Jen tu Skandinávii jsem ještě neobjevila. 🙂
Ano, proběhlo 🙂 A bylo to kouzelné. Severní krajiny jsou i pro mě velmi přitažlivé, byť tedy je to přesně tak: člověk si najednou váží každého půldne, kdy neprší, a když teploměr ukáže třeba i pětadvacet stupňů, to je najednou hotové vedro 🙂
Proč mají Dáni žluté vlasy?
Že by za to mohli Vikingové?