Opravdu věrní čtenáři mého blogu si možná vzpomenou, že článek o osobnostním typu INFJ (taky se mu někdy říká Advokát), převzatém z typologie osobnosti MBTI (Myers-Briggs Type Indicator), už tu kdysi dávno byl. Ano, byl a dodnes je to jeden z nejčtenějších a nejvyhledávanějších článků na celém mém blogu. Vzácný modrý diamant osobnostních typů, jak se někdy o INFJ mluví, zkrátka za ta léta neztratil nic ze své tajemně mystické přitažlivosti – protože to, že je nějakého osobnostního typu v populaci méně než jedno procento, je očividně opravdu zdařilý marketing. Inu, podívejme se na to realisticky. Zvu vás na vycházku po mojí mysli, tentokrát o poznání poučeněji a s porozuměním výrazně hlubším než kdysi.
MBTI rozsekává pestré spektrum lidských osobností do 16 typů. Kouzlo ovšem spočívá v tom, že 4 písmenka, která charakterizují každý typ, se spojují do takzvaných kognitivních funkcí (jinými slovy: do způsobů, jakým vám to v hlavě běhá) a výsledná kombinace je tak vždycky daleko víc než jen souhrn pouhých 4 rysů. INFJ se tak opravdu nedá shrnout jen jako introvertní, intuitivní typ s převahou cítění, co má rád ve věcech pořádek. Z toho, co se o tomhle typu můžete běžně dočíst, je to ostatně jasně patrné. Někdy se popisuje jako hotový chodící paradox: introvert, který má rád lidi, dovede v nich číst jako v knize, je opravdu dobrý v navazování hlubokých vztahů, ale zachovává si odstup a sám si často připadá fatálně nepochopený. Idealista s hlubokým humanistickým cítěním, ze jehož smysl pro humor by se ovšem nemusel stydět ani sériový vrah. Snílek s hlavou věčně v oblacích a zároveň organizovaný systematik zaměřený na cíl. To všechno je pravda a může se to zdát dost bizarní. Jenže ono je to úplně logické – stačí pohlédnout pod povrch.
Nejsilnější stránkou typu INFJ je jeho primární kognitivní funkce, introvertní intuice (Ni). To v intencích MBTI znamená zhruba to, že když zpracováváme informace ze světa, díváme se nikoli na jednotlivá fakta, ale na celek a zajímá nás vždycky větší obrázek a kontext. Introvertní intuice nemá nic společného s praktickým smyslovým vnímáním, ale je zatraceně dobrá, pokud jde o nacházení abstraktních vzorců ve zdánlivém chaosu, systému tam, kde to vypadá, že žádný není, a spojení mezi věcmi, kde by je většina lidí nehledala. Nikdy mě například ve škole nebavily faktograficky zaměřené předměty a historiografii jsem si začala užívat až na fakultě, kdy to přestal být jen souhrn dat. Nevyhovovala mi ale ani abstraktní matematika, kde se mi vždycky zdálo, že jde jenom o to správně aplikovat nějaké předem dané pravidlo. Introvertní intuice totiž funguje přesně opačně. Jinými slovy: dejte mi totální chaos (například hromadu dat ohledně toho, jak lidé používají jazyk) a dostatek času a já vám v něm najdu systém a strukturu, ať už jsou schované jakkoli hluboko. V praxi pak introvertní intuice znamená, že často dovedete předvídat, co se stane, protože vidíte, jak bude vzorec pokračovat dál, a taky to, že síť, kterou v hlavě máte, vám dovede poskytovat informace tak, až sami občas nevíte, odkud se vlastně to, co říkáte, bere. Tomu můj manžel říká Google sense a za léta našeho manželství už jsme si oba zvykli na to, že se na můj googlovský smysl dá až překvapivě kvalitně spolehnout.
Sekundární kognitivní funkcí INFJ je extrovertní cítění (Fe). Převaha cítění u MBTI znamená zejména rozhodování na základě hodnot a pocitů (a ne primárně na základě logického kalkulu), což dělá z INFJ typ s pevně danými hodnotami, přes které nejede vlak. To, že je naše cítění extrovertní, pak s sebou nese jeho orientaci ven, tedy zejména citlivost vůči tomu, co se v emocionální oblasti děje všude kolem nás, a rozhodování i hodnoty postavené do značné míry na tomhle základě. Jako INFJ tak poznáte, jak se lidé kolem vás cítí a co potřebují, protože to často jednoduše cítíte taky. A nejen to: díky spojení s introvertní intuicí vidíte i to, co skutečně motivuje slova a činy druhých, i to, jaký mají potenciál. Jelikož vás vaše extrovertní cítění vede k altruismu a hodnotám založeným na respektu, rovnosti, autenticitě a férovosti, patrně si nebudete schopni pomoct a budete chtít každému, na koho narazíte, děsně pomáhat. Jednak proto, že jste idealističtí, ale mimo jiné i proto, že lidé, kterým se pomáhá, mají tendenci být vděční a mít vás rádi. Ano, motivace INFJ v tomhle ohledu může být velmi smíšená, jelikož extrovertní cítění znamená mimo jiné i to, že chcete, aby vás lidé měli rádi, protože nasáváte jejich pocity jako houba. V praxi se to velmi často projevuje tak, že jsme něčím jako společenskými chameleony: měníme intonaci, způsob mluvy, gesta i témata podle toho, s kým mluvíme. Neděláme to vědomě, prostě se to děje. Někdy dokonce tak moc, až začneme ztrácet ve víru druhých sebe sama, nevíme, co chceme, závisíme na mínění druhých, neumíme si nastavit hranice a říct ne, odmítáme se sami otevřít, protože přece nebudeme druhé zatěžovat svými problémy, a nakonec z toho všeho vyhoříme.
Třetí kognitivní funkcí typu INFJ je introvertní myšlení (Ti). Tady nastupuje naše logika, která se zpravidla vyvíjí o něco později než dvě výše zmíněné funkce. Já jsem například na gymplu používala hlavně svoji introvertní intuici, která mě zvládla zásobovat argumenty prakticky do jakékoli diskuse, ovšem za cenu toho, že jsem někdy ani nevěděla, odkud se ty argumenty berou, protože jsem o nich předtím nijak cíleně nepřemýšlela. Až na univerzitě jsem tohle doplnila o regulérní analytické myšlení podle forem logické argumentace a dokázala svůj Google sense zkrotit do strukturované podoby. Teprve tehdy jsem se dostala do stavu, kdy jsem byla schopná krok po kroku vysledovat svoje myšlenkové pochody a objasnit kdykoli kteroukoli jejich část.
Poslední funkcí pak je extrovertní vnímání (Se) – a hlavní důvod, proč jsou INFJ šíleně nepraktičtí. Extrovertní smyslové vnímání je totiž ten obyčejný fyzický svět, který je všude kolem, a to, že ten nejpřímější kontakt s ním je pro INFJ až na čtvrtém místě, z něj dělá takzvanou podřadnou funkci. Jinými slovy: žijeme ve svojí hlavě, kde se nacházejí celé vesmíry, ale dovedeme si nevšimnout i věcí, které máme přímo před očima. Co se týče manuální zručnosti, inu, o tom už tady pár článků bylo, a když dojde na to, že máme taky nějaké tělo, vzpomínáme si na něj někdy jen dost obtížně. Naše kapacita vnímat hmatatelnou skutečnost je omezená, často tak zažíváme smyslové přetížení – když je toho hluku, mluvení, světel, hudby a dalších podnětů moc, přehltíme se a netoužíme po ničem jiném než utéct někam daleko. Naše introvertní intuice tak sice potřebuje pořád nové intelektuální podněty, jinak se začne k smrti nudit, ale naše podřadné smyslové vnímání zároveň vyžaduje stálé a bezpečné vnější prostředí bez příliš mnoha překvapení. To si kombinujte! Například cestování, které tolik lidí miluje, zvládám jen ve velmi umírněné podobě, protože při větších dávkách mě prostě už jenom vyčerpává. Zato opravdu dobré knihy, které mi otevřou nějaký nový obzor, ty můžu v míře neomezené. INFJ zkrátka žije ve světě abstrakcí, ideálů, potenciálu, fantazie a kreativity. Milujeme filosofické diskuse, hledání smyslu, hloubky a autenticity a denní snění ve všech jeho podobách. Ale jak říká moje máma: to je sice pěkný, ale oběd mi to neuvaří. A já bohužel musím potvrdit, že je tomu přesně tak.
Na závěr pak musím dodat, že být INFJ není ani žádná výhra, ani žádná superschopnost – nehledě na to, jak úchvatně nás někdy internet vykresluje. Náš typ má silné a slabé stránky jako všechny ostatní. Ano, dovedeme myslet do hloubky a vidět souvislosti, které jiní nevidí, umíme být empatičtí, altruističtí, kreativní a inspirativní a naše idealistické vzepětí někdy skutečně dokáže ledacos měnit. Ale postrádáme spontaneitu a akčnost extrovertních typů, analytickou důslednost a průraznost typů myslících, praktičnost typů s převahou smyslového vnímání i flexibilitu typů, které nepotřebují tolik pořádku a systému. Nejsme žádní dobrodruzi, trpíme na perfekcionismus a každodennost nás někdy šíleně ubíjí. Často si neumíme nastavovat zdravé hranice, a když nám lidé nerozumějí nebo nesouhlasí s našimi hodnotami, míváme tendenci si to brát velmi osobně. Na tom není nic skvělého. Jsou to zkrátka výzvy ušité na míru tomu, jak fungujeme, a musíme se s nimi popasovat úplně stejně jako všichni ostatní. A při tom se pokud možno neztratit, nepořezat, nespadnout ze skály ani nepřevrhnout každou židli, která se nám připlete do cesty. Tak nám držte palce!
Musim rict, ze tenhle test jsem si uz kdysi nekde delala a vubec netusim, co mi vyslo. Tak jsem si ho udelala znovu a jsem taky Advokat!:) U me tedy krome vpijeni se do nalady, povahy a nazoru lidi plati stopro i ta prakticka neobratnost a hlavne silena roztrzitost (Em to nazyva, ze obcas pluji 2 metry nad zemi, odkud zamyslene odhazuji klice a mobil a nemuzu je pak najit:)
Teď mi skoro scházejí nějaká pěkná česká citoslovce, protože se mi dere na jazyk samé woohooo a weee! 😀 Za těch pár let, co tyhle věci vedu v aktivní patrnosti, mi připadá, že se ty jednotlivé typy (nebo jejich podobné skupiny, v tomhle případě nejspíš celá skupina NF) navzájem vyloženě hledají a přitahují. Takže mě vlastně ani trochu nepřekvapuje, že moji oblíbení spolublogeři jsou i spoluadvokáti 🙂 Každopádně Emův příměr je okouzlující. Tak nějak to občas přesně je 😀
Kdysi jsem si tenhle test dělal a zaskočilo mě, jak mě výsledky přesně vystihly. Jenže obratem jsem samozřejmě úspěšně zapomněl, co mi vyšlo, protože mi pojmenování přišlo nepodstatné (taky jeden z rysů :-)), tak jsem si test udělal v návaznosti na tenhle tvůj článek ještě jednou a pochopitelně mi vyšlo totéž (v nových výsledcích jsem přesně poznal ty staré), tedy Zprostředkovatel (INFP-A), což, domnívám se laicky, není zas tak astronomicky daleko :-).
Moje reakce taky kdysi byla přesně taková – jak je možné, že je to tak přesné?!
Vida, Zprostředkovatel 🙂 Ten skutečně není astronomicky daleko; mám jich ve svém životě celou řadu a to souznění bývá úžasné. Největší rozdíl mi vždycky přišel v orientaci cítění – INFP má cítění introvertní, tedy obrácené dovnitř a k sobě sama, odkud se pak berou všechny jejich hodnoty. Ne nadarmo se tak o INFP říká, že jsou to králové a královny autenticity 🙂
Jo, tohleto mi kdysi v tom testu vyšlo taky, vystihovalo mě to asi zhruba stejně jako horoskop (takže pokud jsem chtěla a příhodně ignorovala, co se nehodí, tak mě to fakt vystihovalo), a nakonec stejně takové testy nejsou vůbec k ničemu, natož spolehlivé. Takže INFJ…nevim. Ale aspoň advokát vim 😀
Není Advokát jako advokát 🙂 A pokud to sedělo jenom selektivně, tak si troufám tvrdit, že tě to zatypovalo špatně. Pořád je to dotazník a ty prostě mají nutně své meze 🙂 Znám lidi, které to zatypovávalo špatně úplně chronicky a ti třeba svůj typ našli o pár let později nějakými úplně jinými cestami – a teprve pak se dostavil ten pocit, o kterém jsme si psali s Čerfem, tedy bezmála šok z toho, jak moc přesně to sedí.
Už si vůbec nepamatuju, co mi vyšlo před dávnými lety, ale před chvilkou mi vyšel v online testu Dobrodruh – introvertní, empatický, realistický, opatrný, hledající dobrodruh! No, to nevymyslíš. Opatrný Dobrodruh! 😀 Tedy netuším, jestli se sem, do toť toho spolku, vůbec hodím. Samej advokát a dokonce i zprostředkovatel… Abyste mě nakonec ještě nemuseli obhajovat a tahat z bryndy, až skrzevá mejch dobrodružství spadnu do nějakého průseru. 🙂
Na ty názvy bych nespoléhala, ty mi vždycky přišly spíš tak trochu náhodné 🙂 (A zrovna u INFJ mi připadá mnohem přesnější jiný název, který se pro něj někdy používá, a to „counselor“. Akorát to moc nejde uspokojivě přeložit do češtiny.) Jsem každopádně ráda za rozmanitost – ta rozdílnost perspektiv může být opravdu velmi obohacující!
I mně test vyšel celkem trefně, alespoň jak já to vidím :o)
Marie Veroniko, užij si příjemný večer, Helena
Vida, ani jsem nečekala, že spustím takovou lavinu testování 🙂 Ale že výsledky sedí, mě každopádně těší 🙂
Matně si vzpomínám, že jsem na základce dělal taky nějaký takový osobnostní test, prý to mělo pomoct s volbou povolání, potažmo tedy vhodné vzdělávací instituce po dokončení základní školy. Kombinaci písmen si nepamatuju. Vlastně si vůbec nepamatuju, jestli z toho nějaká kombinace písmen vypadla. Ovšem jasně si vzpomínám, jak jsem se rozesmál, když mi to jako příklad vhodného povolání uvedlo zahradníka.
Nicméně teď jsem si udělal tenhle a vyšel mi „Virtuoso“.
…tak teda asi jo no… 😀
Zahradník! Tak to pak jo 😀 I když asi chápu, jak k tomu ten test došel, protože když jsi technicky zdatný a manuálně zručný, tak to jde aplikovat skutečně leckam. A že ISTP je svou technickou zdatností a manuální zručností vyloženě profláklý 🙂
Hm, vyšel mi Virtuos – ISTP-A. Hluboce introvertní a až nechutně asertivní. Mezi podobnými je prý Indiana Jones. Dobrá, ale do díry pod pyramidou mezi hady kvůli tomu nepolezu.
Další virtuos! Krása 🙂 Tak třeba aspoň ten klobouk…? 🙂
Bohužel. Pokrývky hlavy nosím, jen pokud je méně než minus deset.
Ovsem pak jsou posudky natolik gimove, ze se vlastne hodi na kazdeho a clovek ma pocit ze ho dobre vystihuji“Povahou jste duverivy ale zivot vas naucil opstrnosti…Sam jsem se sctim setkal jeste nacskole pri udajnem rozboru pisma…Posor na vagni formulace, ksou zradne…Jinsk to cleneni zde uvedene je zajimave a pri spravnem.pouziti ircite vynikajici.
Ano, tyhle popisy, které sedí na každého, jsou opravdu zábavné – a sledovat, jak jsou napsané, je taková intelektuální třešnička 🙂 MBTI se mi každopádně líbí právě proto, že takové není. Minimálně v té podobě, v jaké jsem se s ním setkala.